Čeština s úsměvem

 

Srovnání a analýza pohádek K. J. Erbena, B. Němcové a bratří Grimmů

Něco málo k skoro lidovým pohádkám. Možná překvapí i laiky.
Pohádky Karla Jaromíra Erbena, bratří Grimmů i Boženy Němcové patří do kategorie pohádky literární. V původní, folklórní neboli lidové podobě, se pohádky k dnešním dětem nedostanou. Tyto pohádky byly původně určeny pro dospělé, a jelikož ti si jimi krátili dlouhou chvíli, musely být něčím zajímavé. Proto je mnoho pohádek poněkud morbidních. U pohádek právě těchto autorů, kteří se snažili zaznamenávat lidové pohádky – ať již v co nejvěrnějším přepisu, což byli Erben a bratři Grimmové, nebo u Němcové, u níž se jedná o autorskou adaptaci, se morbidní prvky zachovávají. U moderních pohádek ve verzi pro děti už ne.
Jak jsem již zmínila, Erben a bratři Grimmové se snaží o co nejvěrnější přepis. Jedná se o literární adaptaci. Sběratelé jsou i teoreticky vybaveni. Například Jacob Grimm byl filolog a lingvista. Pohádku si vyposlechnou a poté ji co nejpřesněji, ale zároveň srozumitelně přepíší.
Božena Němcová je zástupkyní takzvané autorské adaptace, ne literární. V takové jsou velké autorské zásahy. Do textů vkládá vlastní názory a představy o světě, může je ještě více přibarvovat nebo zklidňovat.
Všichni tito autoři zaznamenávají všelijaké druhy pohádek. Nejen kouzelné, ale i zvířecí, novelistické, mytologické i legendární.
Mezi pohádky zvířecí beze sporu patří z Erbenových – O kohoutkovi a slepičce, která se ředí mezi kumulativní zvířecí pohádky. Většina z nás si pamatuje to nabalování, od počátečního: „Studánko, dej vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se bojím, že umře!“ Až po konečné: „Nebe, nebíčko, dej louce rosičky, - louka dá krávě travičky, - kráva dá sladovníkovi smetany, - sladovník dá svini mláta, - svině dá ševci štětiny, - švec dá střevíce švadlence, - švadlena dá šátek studánce, - studánka dá vody – mému kohoutkovi; - leží tam v oboře, - má nožky nahoře – bojím se, bojím, že umře!“ Pohádku o kohoutkovi a slepičce najdeme i u Němcové, ale s úplně jiným koncem. K tomu se dostanu později.
Další zvířecí pohádkou jak Němcové, tak Erbena je pohádka O Smolíčkovi, neboli u Erbena v jednom vydání Jezinky I a v jiném Jezinky a Smolíček. V pohádce Jezinky jedna, z knihy z roku 1967 mě překvapilo, že zde vystupoval ne Smolíček, ale šmolíček a to dokonce s malým š.
Zvířecích pohádek je u těchto autorů velké množství, už jen ve zkratce bych jmenovala například O neposlušných kozlatech od Němcové, Vlk a sedm kůzlátek od Grimmů, Pták Ohnivák a liška Ryška od Erbena a mnoho mnoho dalších.
I kouzelné pohádky těchto autorů jsou velmi známé. Ať už se jedná o pohádky s princeznami či princi, např. Šípková Růženka, Popelka, Sněhurka a sedm trpaslíků. Nebo o pohádky s různými kouzelnými předměty. Mnohdy je v pohádkách obsaženo vše, princezna, kouzelná věc a má i přesah do jiných pohádek, např. zvířecí. Krásným příkladem je například Popelka, Zlatovláska a mnoho dalších.
Většina pohádek těchto autorů má nějaké ponaučení. Občas je i na konci výstižně popsané. Přijde mi, že nejdůraznější je asi u Němcové, že pohádka má velmi výrazný výchovný charakter, ale poučení nechybí u žádného autora. Ale bylo by vhodné předložit nějaké důkazy. Tak tedy k té Němcové. V pohádce o kohoutkovi a slepičce kohoutek zemře. Až teď, když jsem tento referát připravovala, jsem četla takovou verzi. V pohádce o popelce jsou zlé sestry zohyzděny až nadosmrti.
To mě znovu zavádí k oněm morbidním prvkům a chtěla bych je dokázat na pár příkladech. V některých pohádkách jsou v takových, řekněme, decentnějších, rozměrech. Je tam jen jedna zmínka a nebezpečí je zažehnáno. Například, když Smolíčka unesou jezinky, chtějí si ho upéct, ale jak ho dají na pekáč, zavolá na jelena a ten ho zachrání. Nebo Jiřík ve Zlatovlásce jen tak probodne svého koně. Ale po pár řádcích si na to už nikdo nevzpomene. Tím spíš, že to dělá pro dobrou věc. Někdy je to však trochu horší. Třeba věta v pohádce O neposlušných kozlatech od Boženy Němcové – Tu liška mezi ně vběhla a všechny čtyři roztrhala, mě vždycky vezme dech. A přitom kůzlátka neotevřela dobrovolně. Hádala se, zda je za dveřmi maminka či ne, a omylem vyrazila dveře. Taky pohádka bratří Grimmů, Slepiččina smrt, je na mě trochu drsná. Nejen, že umře lakomá slepička, ale vzápětí se utopí šest myšek, stéblo trávy, vypaří se řeřavý uhlík, utopí se liška, vlk, medvěd, jelen, lev a další divoká zvěř a nakonec se utrápí a umře i kohoutek. Ale k této pohádce se ještě za chvilku dostanu.
Ačkoli možná zdaleka ne nejhorší, mě nejvíc trápí pohádka Karla Jaromíra Erbena, nazvaná Jezinky II. Dlouho jsem uvažovala, jestli, a když ano, tak jakou či jaké pohádky tu číst. Ty porovnávané pohádky, na které už za chvilku dojde řada, mám každou v knize s tak pěti sty stránkami, takže jsem je nechala doma a vypsala jen poznámky k těm pohádkám. Ale aby tu nějaká pohádka zazněla, rozhodla jsem se přečíst právě tuto pohádku o Jezinkách. Ačkoli jí znám už od mala a téměř jsem na ni zapomněla, každé její čtení ve mně zanechává hluboký dojem. Asi jsem moc citlivá duše. Jsem zvědavá, jak se bude líbit vám.

Ukázka – Karel Jaromír Erben, Jezinky II, z knihy České pohádky, str. 22


POROVNÁNÍ PÁR POHÁDEK

O kohoutkovi a Slepičce
Erben – Kohoutek a slepička jdou sbírat do obory oříšky. Kohoutek je lakomý, o jadérko se nepodělí a ono mu uvázne v krčku. Slepička jde pro vodu a dojde to až tak daleko, že slepička prosí z nebe rosu: „Nebe, nebíčko, dej louce rosičky, - louka dá krávě travičky, - kráva dá sladovníkovi smetany, - sladovník dá svini mláta, - svině dá ševci štětiny, - švec dá střevíce švadlence, - švadlena dá šátek studánce, - studánka dá vody – mému kohoutkovi; - leží tam v oboře, - má nožky nahoře – bojím se, bojím, že umře!“ Nebe se slituje a rosu sešle. Slepička předá vše podle přání, nabere vodu do zobáčku a zachrání kohoutka, který už nikdy není lakomý.
Němcová – Kohoutek a slepička jdou do Krkonoš sbírat jahody. Ačkoli se (v obou verzích), domluví na tom, že se rozdělí, kohoutek je lakomý a jahůdku sní sám. Slepička prosí vodu od studánky, pro ni lísteček z lípy, pro lípu od švadleny šáteček, pro švadlenu hedvábí od královny Sáby, pro Sábu od ševce střevíce, pro ševce štětiny od svině, pro svini od mlatců vydrolené zrní, pro mlatce od šafářky smetanu, pro šafářku z pole velkou plachtu trávy. Tu následuje poslední věta, kterou cituji: Než to všecko slepička sběhala a snesla a nazpět k ubohému kohoutkovi od studánky drobet vody přinesla, nalezla jej již mrtvého.
Slepiččina smrt
Bratří Grimmové – Ačkoli názvem zcela jiná, na počátku je podobná jako dvě předchozí. Pouze s tím rozdílem, že o oříšek se nerozdělí slepička. Když jí uvízne v krčku, zavolá na kohoutka, aby došel ke studánce pro vodu. Kohoutek běží ke studánce, ta mu vodu dá jen za červené hedvábí od nevěsty. Nevěsta pošle kohoutka pro věneček, který nechala na vrbě. Kohoutek jí ho přinese, vyřídí co má a když doběhne s vodou ke slepičce, najde ji mrtvou. Zesmutní a nejraději by chtěl umřít taky. Zoufale zakokrhal a seběhla se všechna malá zvířátka a také slepičku oplakávala. Šest myšek postavilo vozík, aby dopravili slepičku do hrobu. Samy se zapřáhly. Cestou se k nim přidá liška, vlk, medvěd, jelen, lev a další divoká zvěř. Když dojedou k potoku, nevědí jak dál. Chce jim pomoci stéblo, ale jak na něj myšky najedou, potopí se a všechny se utopí. Kouká na ně řeřavý uhlík a chce jim pomoc. Jenže jak vleze do vody, zasyčí a je po něm. Nakonec se rozhodne kámen, že jim pomůže. Kohoutek táhne vozík, ale než dojedou na břeh, vozík se zlomí a kromě kohouta a slepičky se všichni utopí. Kohoutek slepičku phřbí, sedne si na hrob a truchlí tak dlouho, až i on dodýchá.

Popelka
Erben – Pohádka začíná tak, že dívky na přástvě se sesedly kolem jámy. Zjevil se tam nějaký stařík a řekl, že ta, která vřeteno do jámy upustí, matka se jí změní v krávu. Dívky tam zvědavě nahlížely, až ta nejkrásnější vřeteno upustila. A doma opravdu našla matku – krávu. Otec se znovu oženil, a macecha přivedla také jednu dceru. Ošklivější a méně pracovitou, než byla Mára. Macecha se tedy hněvala, a všelijak jí škodila, nedovolila ani, aby se myla, česala a převlékala a začala jí říkat Popelka. Jednou jí dala s sebou na pastvu plnou torbu s koudelí a chtěla, aby za den upředla klubko, sic jí zbije. Když v poledne viděla, že to nemůže stihnout, řekla to mamičce – krávě a ta jí pomohla. Další den dostala dvojnásobek koudele a pak ještě více, ale sestra šla za ní a pátrala, kdo jí pomáhá. Když matce vypoví, co viděla, rozhodne se krávu zabít. Popelka to mamičce poví a ta jí těší, ať se netrápí. Hlavně ať maso nejí a kosti zahrabe za domem, a když bude něco potřebovat, ať zajde na hrob a všechno dostane. V neděli jde macecha s dcerou do kostela a Popelce doma rozsype proso. Nakáže jí, ať ho sebere a oběd přichystá. Nešťastná Popelka běží k hrobu a tam najde otevřenou skříň a na ní dva holoubky. Holoubci slíbí udělat práci a pošlou ji do kostela. Tam se zalíbí careviči. Tak se to opakuje po tři týdny, Popelka mu vždy uteče. Ten třetí týden, v nejnádhernějších šatech, v davu lidí ztratí střevíček. Carevič ho najde a druhý den chodí po staveních a hledá Popelku. Když už jde do té správné chalupy, macecha jí schová pod koryto. Sestra se do střevíčku nevejde a princ, ujištěn, že jiná dívka v chalupě není, chce odejít, ale kohout Popelku prozradí. Princ jí pod korytem najde v krásných šatech, vezme si ji a macechu potrestá.
Grimmové – Nemocná mamina řekne své dceři, aby byla celý život hodná a zbožná a odejde na věčnost. Dívčin otec se znovu ožení a macecha přivede i své dvě dcery. Krásné, ale zlé. Obléknou děvče do ošklivých šatů a nechají ji, aby jim dělala služku. Celé dny jí poroučí, týrají a ani ji nenechají vyspat v normální posteli, pouze v kuchyni u krbu. Jelikož je stále v kuchyni, věčně umouněná od popela, začnou jí říkat Popelka. Jednoho dne se otec vydá do města, aby dcerám, těm nevlastním, nakoupil krásné šaty a šperky. Popelka si přeje první větvičku, která mu zavadí o klobouk. Přiveze jí lískovou větvičku, kterou zasadí u maminčina hrobu, zalije slzami a vyroste líska. Zakrátko král pořádal třídenní ples, aby si princ mohl vybrat nevěstu. Sestry se hned zaradovaly a nastaly přípravy. Popelka chtěla taky a tak macecha řekla, že pokud přebere za dvě hodiny čočku s popelem, půjde. Popelka si svolala ptáčky – holoubky, hrdličky i další a za hodinku bylo hotovo. Macecha se začala vymlouvat, že by jim dělala ostudu a dala jí toho dvakrát tolik a aby to stihla za hodinu. Popelka vyběhla do zahrady a znovu svolala ptáčky. Všichni se slétli a za půl hodiny bylo hotovo. Přesto ji macecha nevzala. Popelka doběhla k lískovému keři a pravila: „otřes se lísko zlatá, obleč mě do stříbra a zlata.“ Dobhne do zámku a princ tančí jen s ní. Když musí domů, uteče mu a vklouzne do holubníku. Princ na ní čeká, ale nevrací se. Když přijde otec, holubník rozseká, ale Popelka nikde. Další den se to opakuje, akorát princi zmizí v zahradě a vyhoupne se do hrušky. Otec ji dá porazit, ale zase nic. Třetí den nechal princ natřít schody smolou. Popelce na nich zůstal střevíček. Druhého dne šel princ se střevíčkem najisto k té správné chaloupce. Střevíček zkusila starší sestra v komůrce. Byl jí malý a macecha jí řekla, ať si uřízne palec. Vklouzla do střevíčku a princ si jí odvážel. Holubičky ji však „práskly“ a princ si přišel pro jinou. Té matka poradila, useknou patu. Vše se opakovalo. Potřetí už museli ukázat popelku. Macecha se vymlouvala, ale princ se nedal odbýt. Popelce střevíček skvěle padl. Princ si ji odvedl do zámku. Na svatbu se sestřičky vloudily, ale hrdličky jim vyklovaly oči. Tak byly potrestány za svou proradnost a zlobu.
O Popelce
Němcová – Popelka žije spolu s dvěma sestrami (Adlinou a Kasalou) u svých vlastních rodičů v malé chaloupce. Jelikož jsou sestry líné a hloupé, rodičům se brzy nedostává peněz na to, aby je živili, a otec se rozhodne, že je zavede do lesa. Popelka vše slyší a běží se poradit s tetkou. Ta jí dá klubíčko a říká, ať hlavně nechá sestry v lese. Popelka neposlechne a večer přivede sestry domů. Tatínek se rozhodne, že je zavede hlouběji. Tetka dá tentokrát Popelce fůru popela, protože neposlechla. Opět přivede domů i sestry. To už se tetka opravdu rozzlobí a řekne jí, ať po cestě hází hrách. Ten ovšem sezobou holubi. Holky domů netrefí, a tak Popelka vyleze na strom, zahlédne v dálce světlo zámku a dívky se vydají na cestu. Když tam dojdou, otevře jim velmi tlustá baba lidojedka, dívky hladové a vyčerpané ji nakonec uprosí, aby je doma schovala, že jí budou sloužit. Schovala proto, aby je její manžel nesnědl. Schovala je do sklepa, ale on „čuchal člověčinu“ a stejně na to přišel. Kupodivu je nesnědli, ale nechali si je jako služky. Holky to sloužení brzo přestalo bavit a tak lidojedy zabily – lidojeda strčily do pece a bábě usekly hlavu a zakopaly jí. Pak zase začaly Popelku terorizovat. Brzy začaly jezdit do města a dozvěděly se, že princ pořádá otevřenou hostinu. Začalo chystání. Popelka prosila, aby jí vzaly taky, ale ony se jí vysmály. Když odjely a Popelka po nich uklízela, našla malý klíček. K ničemu nepasoval, až nakonec našla dvířka ve sklepě. Tam za tmavou chodbou najde tři místnosti plné pokladu a tři truhly – stříbrnou, zlatou a železnou. Otevře tu železnou a najde tam vzkaz, že jí náleží všechno bohatství a že za kamenem je louka s koněm a když řekne „mha za mnou, mha přede mnou,“ odnese jí, kam bude chtít. Najde bílé šaty, zlaté pantoflíčky a a pádí na zámek. Princ se do ní zamiluje a jiných si nevšímá. Ona mu však uteče, takže další den je opět hostina. Třetí den správce, když vidí, že zase uteče, natře schody a jeden pantoflíček zůstane přilepený. Další den se sejdou dívky na zámku a zkouší střevíc. Popelka si navlékne krásné šaty, na ně svoje a jde tam taky. Jen jí maličký střevíček padne. Princ ji prohlásí za svou ženu. Ze zámku odvezou nějaký poklad. Na sestry je hodná, ale ty se vloupou do sklepa a naplní si kapsy bohatstvím. Když tam jdou podruhé, poškrábou je černé kočky a obě jsou na věky ošklivé. Uloupené bohatství se změní v oblázky a dvířka navždy zmizí. Popelka se o ně však postará. Také dá poslat pro maminku a tatínka a žijí šťastně až do smrti.

Je tedy vidět, že hlavní motiv je stejný. V obou pohádkách najdeme stejnou linku. U kohoutka a slepičky jde o to, že kohoutek, u Grimmů slepička, je lakomý a nechce se rozdělit. Někdy na to doplatí, někdy to přežije a poučí se. Ačkoli pohádka s kohoutkovou smrtí je důraznější, myslím, že pro děti bohatě stačí ta Erbenova, kde to kohoutek přežije a poučí se. Je dobré, když děti vědí, že pokud dělají co nemají, že přijde trest, ale strašit je rovnou smrtí mi přijde přehnané.
I Pohádka o Popelce má vždy hlavní linku. Utlačovaná a ponižovaná Popelka je vlastně velmi krásná a něžná dívka, do které se zamiluje princ. Taková je každá Popelka. A okolní „omáčka“ může být jakákoli. Přesto mi pohádka od Němcové přijde trošku moc dlouhá, s mnoha zbytečnými tématy. Jako by nestačilo, že v pohádce o perníkové chaloupce vede tatínek děti do lesa, Jeníček leze na strom a hledá světýlko a baba v perníkové chaloupce je vlastně také lidojedka, když si chce Jeníčka upéct. Musí to být i v Popelce.
Ale toto není jediný příklad, kdy se témata opakují. V jedné Erbenovské knize jsou za sebou řazeny pohádky Pták Ohnivák a liška Ryška, kde si princ vezme krásnou zlatovlasou princeznu, následuje Zlatovláska, kde moucha i Jiřík oživnou pomocí živé vody a následuje pohádka Živá voda.
Teď už bych jen chtěla zmínit pár nejznámějších či nějak nejzajímavějších pohádek od každého autora.
ERBEN - Nejznámější české pohádky – Zlatovláska, O kohoutkovi a slepičce, Otesánek, Pták Ohnivák a liška Ryška, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku, vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Rozum a Štěstí, Popelka, atd.
Pohádky z cizích zemí (př. ruské, srbské, ukrajinské, polské atd.) – O Ivanu hlupci (r.), Stojša a Madlen (s.), Sedm Simeonů (r.), Duch pohřbeného (p.), Carevič kozlíček (u.), Tak svět odplácí (u.), Čtvero větrů (r.), atd.
GRIMMOVÉ - Nejznámější pohádky – Červená karkulka, Šípková Růženka, Sněhurka, Paleček, Jeníček a Mařenka, atd.
Pohádky se zajímavými názvy – Bílá a černá nevěsta, O královně se stříbrnýma rukama, Tři lenoši, Slepiččina smrt, Žid v trní, Chytroušci, Srstnatka, Fricínek a Ketrlinka, Pištivrátek, Lesoníčci, Král Drozdibrad, atd.
NĚMCOVÁ - Nejznámější pohádky – O Smolíčkovi, Jak se Honzík učil latinsky, Pohádka o perníkové chaloupce, Pohádka o Palečkovi, Čert a Káča, Chytrá horákyně (filmová Královna koloběžka), Princ Bajaja, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Sedmero krkavců, O Popelce, atd.
Pár slovenských pohádek a pověstí – Sůl nad zlato, O dvanácti měsíčkách, Jak šlo vejce na vandrovku, O ptáku ohniváku a morské panně, O Popelušce, Katrenka striga, atd.


O pohádkách by se dalo mluvit hodiny a hodiny. Každá je originál. Stačí jiný překladatel, ale i kdokoli, kdo text upravuje a vzniká zase nová pohádka, zase trochu jiná. A pokud vzpomeneme i autorské pohádky, kde se fantazii meze už vůbec nekladou, je myslím zřejmé, že toto téma se nedá nikdy zcela obsáhnout. Doufám však, že jsem vám pohádky těchto tří autorů alespoň malinko přiblížila.

12.11.2009 21:50:34 |
Autor: Kometka
| stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 29.05. 19:14, Klára Klimecká

    Hezké, ale O kouhoutkovi a slepičce je to naopak - u Erbena kohoutek umře, u Němcové přežije. Mám před sebou obě knížky, Němcovou vydanou v 50. letech a Erbena o málo později. Takže žádné moderní předělávky...


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se